Co nám říká úzkost

Už zase úzkost?! Pocity stažení, strachu, zimy v nohách, problémy s dechem...

Neee! 

Úzkostní lidé ví, o čem teď píšu.

Jsou lidé úzkostní i lidé, co nemají tušení, co úzkost znamená. 

A pak tu jsou občasní "panikáři".

Jsem od přírody úzkostná a starostlivá. Patřím mezi lidi s úzkostnou citovou vazbou.

Okey, už mám za sebou nějakou tu cestu sebepřijetí. I tak chci víc rozumět tomu, co se ve mně děje a proč se to děje.

Proč teď cítím úzkost? To je ta zásadní otázka, která si zaslouží důkladného zkoumání.

Uvědomila jsem si, že úzkost je součástí mě samotné. Můžu se za to nenávidět a bojovat s tím nebo to přijmout a naučit se s tím žít (rozuměj prakticky pracovat, abych žila spokojenější život).

Okey, došla jsem k závěru, že úzkost vždy vypovídá o tom, co se ve mně teď a tady děje.

Prvně, mě úzkost naučila, že je validní a je na místě ji cítit.

Některé situace a věci, které se dějí, mi připomínají těžké chvíle a bolesti v mém předešlém životě. Občas se objeví v současném okamžiku, když řeším vztah, práci, vymezení hranic, prostě ty oblasti, ve kterých jsem zažívala nejvíc zklamání, bolesti a strachu. Cítím tu úzkost a vím, že to jsem já z minulosti, které dostalo nakládačku.

Mnohokrát. 

Je to pozůstatek minulosti, ve které jsem trpěla. Mozek a dokonce celé mé tělo mě stavem úzkosti upozorňují na to, že na mě podobné situace, vztahy a věci měly v minulosti neblahý vliv. Tak ať si dávám pozor! 

Připomíná se minulost, aby se minulost nemusela opakovat v přítomnosti. Jde o obranný mechanismus. Můj organismus nechce trpět. Přirozeně.

Dokud mě úzkost spoutávala takovým způsobem, že jsem nebyla schopná fungovat, navazovat vztahy, pracovat..... Tak nešlo o konstruktivní odezvu organizmu ochránit se. 

Šlo o postraumatickou reakci na jakékoliv podněty, které by mohly organismus ohrozit (i jen teoreticky). Bála jsem se téměř všeho. 

Strach prosakoval celým mým životem. 

A tak jsem nastoupila cestu hojení. Začala jsem se znovu učit důvěřovat životu.

Učím se vnímat svět a lidi jako bezpečné a proti nebezpečným a nedůvěryhodným lidem se už umím ochránit. 

Stala jsem se sama sobě bezpečným přístavem, který se umí ochránit a proto to už nemusí dělat stále. Může se i uvolnit v radosti života a důvěřovat, že je vše, co se děje, v pořádku. 

Toto je pro mě postupná cesta hojení se z náročné minulosti.

Za druhé: Úzkost je významný emoční kompas člověka. 

Při náznaku úzkosti se hned hejtit a říkat si" "Proč zase?!" Je hloupé. 

Ptát se, ale konstruktivně: "Co mi úzkost teď říkáš o mě samotné, o tom, co je pro mě dobré a prospěšné a co nikoliv? 

Proč mě teď provází v této situaci a v tomto vztahu? Co mi říká o tom člověku, vedle kterého cítím úzkost?" Tyto otázky jsou výzvou k růstu. Sebe i vztahu k druhým.

Pokud dokážete v sobě odlišit pozůstatky minulosti od adekvátní reakce organismu v současném okamžiku, garantuji Vám, že úzkost Vás povede víc k sobě samé/mu. Ukazuje Vám totiž, který člověk není bezpečný, který vztah není pro Vás v pořádku, čemu se vyhýbat....

I když to logicky v té situaci nemusíte chápat, ta úzkost Vás může dostat z velkého nebezpečí. O kterém jste zatím třeba netušili a až časem Vám dojde, že to nebylo bezpečné a dobré pro vaši cestu životem. Anebo Vám to dojít racionálně nemusí. Život má své cesty a je dobré věřit sama sobě a svým pocitům. 

Právě záchvat úzkosti a následný vztek mě zachránily z ohrožení života. Nemusela jsem to racionálně chápat v ten okamžik...

CÍTILA jsem, že to není v pořádku, že ti lidí nejsou v pořádku, a právě úzkost a následně adekvátní vztek mě dostaly pryč do bezpečí.

Úzkost (a strach) je adekvátní odezvou organismu na ohrožení (fyzické, emoční i duchovní). 

Když ta odezva běží opakovaně a dlouhodobě bez dostatečné psychohygieny, zpracovaní, či pomoci z zvnějšku, organismus se může stát zahlcený tou odezvou a může se stát i hypersenzitivním na stres (pak i maličkosti můžou rozjet úzkosti, člověk se začíná stranit světu a životu, který ho děsí vic a vic). 

Chce to hodně času a sebelásky v zahojení. A odvahu pracovat s již prožitým nespracovaným strachem. 

Aby starý nezpracovaný strach a úzkost nestaly v cestě radosti a lásce, které na člověka mohou čekat v přítomném okamžiku. 

Co říká Vaše úzkost vám?

                                                                                                    ZV